• Hlavní stránka
• Železnice
• Modelová železnice

Vývoj návěstidel ČSD - část II. (1939-1946)

Za cenné připomínky k této kapitole děkuji panu Ing. Janu Machačovi.

15. března 1939 došlo k okupaci českých zemí nacistickým Německem. Slovensko se již o den dříve osamostatnilo jako "Slovenský štát" a nemělo nadále již nic společného se zbytkem "druhé republiky". Včetně železnic, které přijaly označení Slovenské železnice (SŽ).

Dne 13.7.1939 byly vyhlášeny vládním nařízením Protektorátní dráhy Čech a Moravy ("Protektoratsbahnen Böhmen und Mähren"). Úředním jazykem železnice se stala němčina. Na všech stanicích, zastávkách, hradlech, hláskách i dalších služebnách se objevují dvojjazyčné nápisy, na lokomotivách i vozech pak nové označení dopravce formou zlomku BMB/ČMD.

Netřeba podotýkat, že úseky tratí mimo území "druhé republiky" a posléze protektorátu spadaly již od října 1938 pod správu DRB (Německé říšské dráhy) a proto se řídily německými předpisy. Jak ale uvádí tento pramen, německé návěstní předpisy byly oficiálně v Sudetech zavedeny až 18. dubna 1942.

Do 1.3.1940 bylo též nařízeno odstranění všech státních symbolů souvisejících s bývalou ČSR či dopravcem kromě těch případů, kdy by to bylo ekonomicky neúnosné či komplikované (např. krytky popelníků s odlévaným logem ČSD či závěsy s týmž logem). Z lokomotiv tak byly odstraněny mosazné státní znaky, nahrazené později jen českým lvem ve stejně velkém štítku, ovšem už z lehkého kovu.

Jak jsem již zmínil v prvním díle tohoto seriálu, přežil předpis XXII, tedy Návěštní předpisy z roku 1920, byť s mnoha změnami, reflektujícími nově zavedené návěsti, první i druhou republiku. A že změn nebylo málo. Ostatně posuďte sami:

• 1927 - obnovení párových předních světel na vozidlech
• 1928 - návěsti světelných návěstidel, návěsti pro elektrický provoz
• 1932 - zavedena výprava vlaků modrou výpravkou
• 1936 - výměnová tělesa oboustranných výhybek - po hrotu
• 1937 - ruční návěst "Volno", dovolující jízdu kolem porouchaného návěstidla (obdoba dnešního "lízátka")
• 1937 - kombnovaná návěstidla

1. 11. 1939 vstoupil v platnost nový Návěštní předpis D1.

Dále si dovolím citovat text, který mi zaslal pan Ing. Jan Machač:

Předpis D1 z r. 1939 byl zpracován a vydán ještě ČSD, pouze vstoupil v platnost až za Protektorátu. V předpisu byla nově uvedena řada návěstí, která byla zavedena již dříve, ale zde poprvé řádně popsána, vyobrazena a očíslována. Paradoxně na nich nebylo nic německého. Nově uvedené návěsti (až na spádovištní, která určitou podobnost vykazují, ale jde o tvar používaný i v dalších zemích) v žádném případě nesouhlasí s německými. Některá nová ustanovení, jako pro kombinovaná návěstidla či přerušované bílé světlo pro "volno", nemají v německých předpisech žádnou obdobu. Největším paradoxem je nové ustanovení, aby dvouznaková předvěst před jízdou odbočkou ukazovala "výstrahu". Podobné ustanovení DR nikdy nezavedla.

Pojďme si jednotlivé novinky přiblížit:

• Kombinované návěstidlo
  Vzniklo údajně z důvodu obavy o špatnou viditelnost návěstí na světelných návěstidlech za jasného dne. V principu šlo o jednoramenné mechanické návěstidlo, doplněné návěstní deskou světelného návěstidla, namontovanou pod ramenem. Při návěsti dovolující jízdu, vyjadřované na mechanických návěstidlech jedním, dvěma či třemi zdviženými rameny, se na tomto návěstidle současně se šikmo zdviženým ramenem(jako u návěsti "Volno přímým směrem") rozsvítilo jedno, dvě nebo tři bílá světla. Návěst "Stůj" tvořilo za dne pouze rameno "vodorovně vpravo" jako u mechanických návěstidel, v noci červené světlo.
  
• Spádovištní návěstidla
  Předpis D1 nově definuje návěsti parabolických i světelných spádovištních návěstidel.
  
• Návěst "Výstraha" na předvěsti víceramenného vjezdového návěstidla nově upozorňovala vlakovou četu na to, že pokud hlavní návěstidlo závislé na výměnách dovoluje jízdu, dojde k jízdě "po výměnách odbočkou", tedy rychlostí nejvýše 40 (30) km/h (podle místních poměrů). V případě předvěsti návěstidla odjezdového upozorňovala nově na to, že vlak pojede "po výměnách odbočkou" na odjezdovém zhlaví.
  Do zavedení předpisu D1/1939 návěstila předvěst "Volno" i tehdy, pokud bylo hlavní návěstidlo v poloze "Volno do (první, druhé) odbočky". Pravidelná vjezdová kolej byla uvedena v sešitovém jízdním řádu vlakové čety.
• Kmitavé bílé světlo pro návěsti dovolující jízdu uváděl předpis jako druhou možnost vedle klidného bílého světla. Používalo se v případech, kdy hrozila záměna návěsti se světlem, stojícím poblíž trati.
  
• Znamení "Označení místa k zastavení vlaku v osobní zastávce" (dnes "Konec nástupiště") nově označovalo místo. kde nejdále mají zastavit vozy s cestujícími, aby tito mohli bezpečně nastupit či vystoupit. Na rozdíl od pozdější doby nebylo toto "znamení" povinné pro všechny zastávky.
• V souvislosti s elektrizací pražského železničního uzlu (1928) napětím 1500V (Praha-Wilsonovo nádraží, Praha-Masarykovo nádraží, Praha-Vysočany, Praha-Vršovice, Praha-Smíchov a traťové koleje mezi nimi) byly zavedeny též návěsti pro elektrický provoz.
  

S postupným přizpůsobováním protektorátních drah německým zvyklostem ovšem přišla naprosto zásadní změna v návěstních předpisech, jejíž principy platí dodnes. Dnem 9. května 1940 byla zahájena úprava návěstních předpisů, vydaná v roce 1941. Vše pak vyvrcholilo v přechodové noci 23. března 1942.

Nejpodstatnějšími změnami se staly:

• zavedení žlutého světla pro návěsti vyžadující jízdu sníženou rychlostí
• zavedení zeleného světla pro návěst "volno"
• barevné označení předvěstních terčů se změnilo ze zelené na žlutou barvu, předvěstní upozorňovadlo ze zelenobílé na černobílou
• kmitavá světla pro návěst "Volno" byla opět zrušena

Kromě těchto změn byly od roku 1941 stupátka, nárazníky a čelníky lokomotiv natřeny bílou barvou v souvislosti se zavedením předpisů o povinném zatemnění jako reakce na množící se nehody a úrazy při nedostatečném osvětlení. Téhož roku bylo na předcích lokomotiv i na některých služebnách nakresleno velké písmeno "V", které všem mělo oznamovat vítězství německých armád.

V oblastech bývalé ČSR nacházejících se mimo území protektorátu Čechy a Morava docházelo též k zavádění německých návěstidel (hlavní návěstidla (slangově Henleiny), předvěsti s kruhovými předvěstními terči (používané dodnes; obdélníkové předvěstní štíty rakouského vzoru byly zrušeny koncem 50. let), návěstidla "Uzávěra koleje" apod.) a zabezpečovacího zařízení německého vzoru (Einheit).

Pěkný článek o odlišnostech zabezpečovacího zařízení rakouského (Rank 5007) a německého (Einheit) typu najdete zde.

Definitivní sjednocení návěštění protektorátních a říšských drah přinesl nový (v okupačním duchu dvojjazyčný) Železniční návěstní řád (Eisenbahn Signalordnung) a Návěstní předpisy (Signalvorschriften), které vstoupily v platnost 1. dubna 1944, aby byly již 1. 7. 1944 novelizovány.
Jednou z novinek bylo znamení "Lichoběžníková tabulka" před stanicemi, nevybavenými dosud vjezdovými návěstidly. Tyto stanice existovaly dosud na "místních drahách" v rámci tzv. úlevných opatření. Až dosud mohl výpravčí v této stanici dovolit jízdu vlaku ze sousední do vlastní stanice teprve po postavení vlakové cesty. Toto opatření značně snižovalo propustnost a výkonnost tratě. Zlepšení spočívalo v tom, že vlak mohl ze sousední stanice odjet i v případě, že nebyly splněny podmínky pro jeho bezpečnou jízdu ve vlastní stanici. Strojvedoucí tohoto vlaku však musel být předem písemně zpraven o povinnosti zastavit u lichoběžníkové tabulky a u ní pak vyčkat na návěst povolující vjezd do stanice.

Mezi dalšími nově zavedenými návěstmi se objevily:

• "Náhradní návěst Volno"

Návěst byla vzhledově shodná s dnešní přivolávací návěstí mechanických návěstidel, dovolující jízdu kolem návěstidla v poloze "Stůj" bez písemného rozkazu ("A").

• návěstidlo "Uzávěra koleje"

Tato návěstidla se používala buď jen pro posun, nebo jako přidružená ke skupinovému nebo společnému odjezdovému návěstidlu. Měla dva znaky: „Stůj, kolej uzavřena“ nebo „Uzávěra koleje zrušena“. Obsluhovala se buď samostatnou pákou na mechanickém stavědle nebo řadičem na elektrodynamickém stavědle. Tedy jako výměna nebo výkolejka.
Zde se však skrývalo určité nebezpečí zejména ve větších stanicích, kdy u DRG často jezdily za odjíždějícími vlaky samostatné lokomotivy - u DRG zásadně bez doprovodu vedoucího posunu. To byl případ zejména ve hlavových nádražích. Často se stalo, že strojvedoucí viděl návěst uvolněné uzávěry a vjel do ještě zablokované nebo se právě uvolňující odjezdové vlakové cesty. Proto DRG zavedly další opatření:

• vyčkávací návěstidlo, doplněné návěstí "Popojeďte"

Tato návěstidla (písmeno „W“ jako Warten - "Čekejte") se používala buď samostatně nebo ve spojení s uzávěrou koleje, kdy byla upevněna na horní část její skříně. Další jízda byla pak posunovací lokomotivě povolena rozsvícením tří bílých světel ve tvaru jednoduchého „V“ (fau), což znamenalo „Vorrücken“ – „Popojeďte“.
„Znamení Z-11 se užívá jen z nařízení ředitelství, označuje místo, kde je třeba vyčkati zvláštního rozkazu výhybkáře ve stavědle, nebo výhybkáře k zahájení nebo k pokračování posunu.”

Po roce 1945 s platností nových předpisů (od 1. 10. 1946) se podoba návěstidla mění na modré písmeno V s bílým okrajem (V - „Vyčkejte rozkazu k posunu”).

• nové označování pomalých jízd (přetrvalo dodnes - až na záměnu písmen "A"/"E" za české "Z"/"K")
  
• předvěstní vzdálenostní upozorňovadla (až do r. 1954 jen se šikmými pruhy)
• "Tabule před zastávkou"
  
• zavedení výpravy vlaků zelenou výpravkou

Všechny tyto návěsti byly převzaty z předpisu DV301 pro Německé říšské dráhy platného na tratích DRG od 1. dubna 1935 a udržely se v předpisu D1 ČSD/ČD až do VI. epochy, tedy do počátku 21. století.

Pro tratě ČMD na území Protektorátu byl předpis rozšířen o doplněk, v němž byly uvedeny návěsti odlišné od nově vydaných Návěstních předpisů, převzaté z éry ČSD a ponechané ještě "dočasně" v platnosti. Neobyčejnou vitalitu tak prokázal v těchto pohnutých dobách relikt zvaný distanční návěstidla, zmíněná dosud v obvodech ředitelství ČMD Praha, Hradec Králové a Olomouc. Týž doplněk uvádí též nově zavedené trojznakové (tedy s přidaným ramenem) mechanické předvěsti rakouského vzoru  v obvodu ředitelství Praha.

Naštěstí nemělo toto sjednocení předpisů dlouhého trvání a po osvobození Československa v květnu 1945 se železniční síť na našem území vrátila pod správu obnovených Československých státních drah (ČSD). Část předpisů z roku 1944 byla poté opět zrušena, mnohé novinky však kupodivu přetrvaly dodnes. O poválečném vývoji si povíme v dalším díle seriálu.